Často mylně předpokládáme, že ztráta rodiče je traumatická zejména zda dokonce jen pro ty děti, které ještě nedosáhly věku dospělosti.
Pokud o rodiče přijde dospělá osoba, máme sklon nevnímat to až tak intenzivní, v důsledku čehož pozůstalé dospělé osobě lze nevyjadřuje až takovou podporu, jakou by se patřilo.
No skutečnost je taková, že opravdu každý zažije ztrátu svého rodiče, a bohužel problematice, jak se vyrovnat se zármutkem v důsledku ztráty rodiče, se stále nevěnuje potřebná pozornost a diskuse.
Nejčastějším důsledkem pak bývá, že když už se tato smutná událost stane, pozůstalý prochází obdobím zármutku v osamělosti a s pocitem odcizení celého světa.
Ještě dodejme, že když zármutek nepřestává a trvá již delší dobu, truchlící nejbližší už mohou začít ztrácet trpělivost a přejí si, aby se jejich truchlící „už přes to konečně přenesl“ – neuvědomují si přitom, že přijít o rodiče v jakémkoliv věku nás ví navždy hluboko poznamenat.
Odborníci se však shodují na tom, že je důležité otevřeně hovořit a uznat, jakou hlubokou a trvalou změnu může ztráta rodiče v naší mysli a osobnosti vyvolat.
Pokračování na další straně…