Kamenná růže (Sempervivum tectorum) je nenáročná, ale krásná, stálezelená rostlina. Lidová jména: kamenná růže, domácí kamenná růže, nástěnná kamenná růže, kamenná růže, ušní maz, ušní maz, ušní maz, tymián, zimolez.
Existuje mnoho odrůd, barva listů se liší typ od typu. V Evropě je to běžné, většinou na skalnatých, slunných svazích hor. Extrémně tolerantní k suchu, nenáročný, miluje mnoho dní. Stojatá voda není tolerována tam, kde voda nemá žádný odtok, snadno vytéká.
V Maďarsku se ve volné přírodě vyskytuje pouze ve Villánských horách, ale v kultivovaných podmínkách jej často najdeme: pro mě například „předci“ nebo adventní věnec před 10 lety. Místo vyschlé rostliny jsem je bodl do květináče drátem a dnes pokrývají několik metrů čtverečních.
Množí se nejjednodušeji z jeho výhonků – na jaře snadno zakoření. Jeho masité, hvězdicovité listy obsahují širokou škálu účinných látek. Stojí za to najít mu místo na zahradě: věci tam téměř nejsou, ale o to více výhod.
Obsahuje flavonoidy, třísloviny, rostlinné kyseliny, sliz, volné aminokyseliny a fenolové karboxylové kyseliny, vitamín C. Má protizánětlivé, antipyretické, zevně analgetické, baktericidní a antivirové účinky.
I v klasické medicíně existuje mnoho příkladů její léčivé síly: obecně se zdůrazňuje chladivá a svíravá síla kamenné růže a doporučuje se především pro vnější použití, např. na zanícené vředy, žaludek. Rozzlobená kousnutí pavouků, popáleniny. Lisovaná šťáva se v lidovém léčitelství stále používá k úlevě od zánětu středního ucha – proto se na ni lepil název ušní maz – a také pomáhá hojit popáleniny, řezné rány a bodnutí hmyzem.
Pokračování na další straně