Andrej dovršil čtyřicítku, vedl zdravý životní styl a nepatřil do rizikové skupiny. Ale povolání a způsob stravování sehrály s lékařem krutý žert. „Moje stravování mi pomohlo,“ říká muž. Všechno to začalo bolestí a nevolností v žaludku. Nepravidelné stravování způsobilo vřed, z něhož se vyklubalal nešťastný nádor.

Nyní bude muset Andrej absolvovat 4 série chemoterapie: „Rozhodl jsem se nejprve absolvovat čtyři řady chemoterapie a teprve poté podstoupit operaci. Ve třetím stádiu není v mém případě možné začít chirurgickým zákrokem, protože v této situaci by se zhoršila šance pacienta na přežití. Tedy mě samého.“

Když Andrejovi začaly po chemoterapii padat vlasy, vzal děti, ženě dal kameru a natočil malý videoklip, jak ho holí. Děti se zasmály a Andrej také: „Bože, jak mám malou hlavu!“ Pozitivní postoj pacienta je také součástí léčby.

„Druhý den ráno jsem přišel do práce, šel do ordinace, koukám – a oni měli všichni čepičky. Nechápal jsem, proč je mají. Najednou si čepici všichni sundali…,“ − směje se Andrej. Celé onkologicko-chirurgické oddělení šlo dohola, aby podpořilo a rozveselilo svého vedoucího.

Opravdu se chci pokusit změnit situaci ve vzdělávání mladých chirurgů. Dnešní mladí chirurgové se rozvíjejí nikoliv díky vzdělávacímu systému, ale navzdory němu. Chci vytvořit, a v současné době na tom pracuji, speciální vzdělávací program pro chirurgickou onkologii. Bude se radikálně lišit od programu, který se nyní používá v Ruské federaci,“ říká chirurg.

„U Rusů vzbuzuje slovo „rakovina“ paniku − lidé si myslí, že jejich život končí právě v okamžiku, kdy se o nemoci dozvěděli. Ale nemoc by neměla srážet člověka na kolena, měl by své roky a měsíce prožívat důstojně. Žít naplno.

Je to ta nejmoudřejší věc, kterou v této situaci můžete udělat, a jediná správná věc. Nejvíc ze všeho bych chtěl předat přesně tuto myšlenku. Chtěl bych, aby se lidé žijící s rakovinou, k ní chovali jako ke chronickému onemocnění,“ říká Andrej Pavlenko.

Ve třetím díle dokumentární série prožívá Andrej Pavlenko čtvrtou chemoterapii, uklidňuje rodinu a jeho žena Anna vzpomíná, jak se seznámili a jezdili na černo vlakem.

Bezpochyby je to velmi osobní příběh, protože Andrej Pavlenko sdílí své myšlenky, zážitky a bolest s naprosto neznámými lidmi. Není to jen osobní blog pacienta s rakovinou, ale také vzdělávací platforma pro stejné pacienty, pro jejich příbuzné a pro lékaře-onkology. Mluvit o problémech − to je jen malý příspěvek k jejich řešení. Je potřeba s nimi bojovat společným úsilím a teprve po upřímném rozhovoru mezi pacientem a lékařem.

S tak silnou touhou žít, pracovat a předávat své zkušenosti mladým kolegům, si onkolog Andrej Pavlenko zaslouží nejvyšší ocenění a poděkování.

Za celou redakci přejeme Andrejovi dobré zdraví a příbuzným − trpělivost. Nezapomeňte sdílet tyto užitečné informace se svými přáteli!

1
2