Většina z nás proklamuje hodnotu upřímnosti, ale jakmile usedneme do křesla v ordinaci lékaře, realita často vypadá zcela jinak. Lékaři dennodenně slýchají takzvané „bílé lži“, které pacienti pronášejí ze strachu, studu, snahy o lepší image, nebo prostě ze zvyku. A ačkoliv se některé z těchto vět mohou zdát banální a neškodné, pravdou je, že jakákoliv záměrná nepravda může mít závažné, ba i fatální zdravotní důsledky. Vytváří se tak nebezpečná bariéra mezi pacientem a lékařem, která brání v přesné diagnostice a efektivní léčbě.
„Nekouřím, jen si občas zapálím.“ – Zlehčování, které dusí vaše zdraví
Tato věta s lehkostí opouští rty mnoha pacientů a pravděpodobně vévodí žebříčku nejčastějších „lékařských“ lží. Pacienti mají tendenci bagatelizovat množství cigaret, doutníků či vodní dýmky, které skutečně konzumují. Možná se domnívají, že pár cigaret denně není tak hrozné, nebo se stydí přiznat plnou míru své závislosti. Jenže pro lékaře je tato informace naprosto klíčová. Kouření má přímý a prokazatelný vliv na účinnost mnoha terapií, dramaticky zpomaluje proces hojení a modifikuje průběh mnoha chronických onemocnění, zejména těch kardiovaskulárních a plicních. Zatajením pravdy tak lékař nemůže plně zohlednit rizika a přizpůsobit léčbu vašim skutečným potřebám.
„Pravidelně beru terapii.“ – Tichá sabotáž vlastní léčby
Další častou nepravdou je nepřiznání vynechávání léků. Důvody mohou být různé – zapomnětlivost, nepříjemné vedlejší účinky, nebo subjektivní pocit zlepšení, který vede k mylnému přesvědčení, že už léky nejsou potřeba. Důsledky této lži mohou být přitom závažné. Lékař pak chybně vyhodnocuje účinnost předepsané terapie a může se mylně domnívat, že lék nezabírá, což může vést ke zbytečné změně léčby a potenciálnímu zhoršení stavu. V případě antibiotik je pak vynechávání dávek zvláště nebezpečné, neboť přispívá k alarmujícímu rozvoji bakteriální rezistence, což představuje hrozbu pro celou společnost.
Pokračování na další straně