Houba nemusí mít svaly, křídla ani složitý mechanismus, aby dokázala své potomstvo vyslat do okolí. Některé druhy využívají dvě drobné kapky vody. V přesně načasovaném okamžiku se spojí, uvolní napětí na povrchu výtrusu a ten odletí rychlostí, která v poměru ke své velikosti působí až neuvěřitelně.
Tento jev se označuje jako katapultový mechanismus a jeho klíčovou součástí je takzvaná Bullerova kapka. Nejde o magii ani o prudké proudění vzduchu. Rozhodující práci zde odvede povrchové napětí vody, geometrie výtrusu a nepatrný rozdíl v okamžiku, kdy se kapky dotknou.
Co je Bullerova kapka
Výtrus je rozmnožovací buňka houby. U některých bazidiomycetů vzniká na plodnici a na jeho povrchu se vytvoří malá kapka vody, známá jako Bullerova kapka. Vedle ní se na podkladu nebo v okolí výtrusu nachází další kapka. Ta může vzniknout například kondenzací vodní páry ze vzduchu.
Jakmile se obě kapky spojí, změní se rozložení hmotnosti a povrchových sil. Výtrus se přitom nenakopne zevnitř. Pohyb vzniká tím, že se kapalina snaží zaujmout energeticky výhodnější tvar. Tento přesun sil působí na výtrus jako nepatrný, ale velmi účinný impuls.
Podobně jako kapka vody na voskovaném listu drží pohromadě díky povrchovému napětí, drží i Bullerova kapka svůj tvar na mikroskopickém povrchu výtrusu. V okamžiku spojení se však rovnováha poruší. Výtrus se odtrhne od mateřské struktury a je vystřelen do prostoru.
Proč rozhodují zlomky okamžiku
Celý proces je tak rychlý, že jej lidské oko běžně nezachytí. Teprve vysokorychlostní záznam ukazuje, že nejde o plynulé odvalení, ale o krátký skok. Výtrus se uvolní během velmi krátkého časového úseku a získá směr, který mu umožní opustit povrch plodnice.
Smyslem není překonat velkou vzdálenost. Výtrusy jsou lehké a po vystřelení je dál unáší vzduch. První impuls však musí stačit k tomu, aby se nedržely v těsné blízkosti plodnice, kde by mohly narážet do okolních výtrusů nebo zůstat na nevhodném místě.
U hub, které člověk zná především jako potravinu nebo součást přírodních doplňků, probíhají podobné rozmnožovací procesy bez ohledu na pozdější využití plodnic. Například Shiitake je známá jako jedlá dřevokazná houba, ale její biologie zahrnuje také tvorbu a šíření výtrusů.
Voda, vlhkost a přesná konstrukce
Mechanismus funguje nejlépe za vhodné vlhkosti. Bez vody by se kapky nevytvořily, při příliš suchém vzduchu proto může být uvolňování výtrusů omezené. Houba zároveň potřebuje povrch, na němž se kapka udrží ve správném místě. I nepatrná změna tvaru, velikosti nebo polohy může ovlivnit směr a účinnost výstřelu.
Právě v tom spočívá působivost tohoto mechanismu: houba nepoužívá jediný pohyblivý díl. Využívá vlastnosti vody, gravitaci a mikroskopickou stavbu svých rozmnožovacích struktur. Při pozorování plodnic, jako je Maitake 50 %, se přitom snadno zapomene, že pod výrazným tvarem trsu probíhají procesy mnohem menší než zrnko prachu.
Výtrusy hub Bullerova kapka vystřelení povrchové napětí vysokorychlostní záznam spojují do jednoho pozoruhodného příběhu: i obyčejná kapka může být v přírodě přesně načasovaným katapultem. Zdravotní význam konkrétní houby je samostatná otázka a nelze jej odvozovat od tohoto fyzikálního triku. Ten však ukazuje, jak důmyslně mohou houby hospodařit s vodou a prostorem.
Zdroj: VitalHerbs.cz