Svoji dlouhověkost připisovala tomu, že se hodně smála a nestresovala se. Říkávala „Pokud s tím nemůžeš nic udělat, tak se tím netrap.” (1) Pravděpodobně neškodilo ani to, že její životní podmínky — narodila se do bohatství a vdala se do bohatství — jí umožňovaly prožít život v klidu a pohodlí. Jinými slovy beze stresu.

Pojďme to porovnat s někým, koho jsem znala osobně a o kom jsem věděla, že žil velice zdravým životním stylem, správně jedl, cvičil a o kom se dalo říct, že byl odporně zdravý. Zemřel na infarkt ve věku 61 let. A´T se to zdá jakkoliv zvláštní, mě to nepřekvapilo, protože jsem věděla, že tento člověk měl osobnost typu “A”. Vzpomínám si také, že jsem ho ani jednou neviděla se usmát.

Osobní příběhy jsou dobré, ale co nám říká výzkum o mysli a hlavních příčinách úmrtí — infarktu a rakovině? Studie mysli a srdečních chorob jsou natolik známé, že nemá ani smysl se o nich zmiňovat, ale jak je to s rakovinou?

Podle Magazínu psychosomatického výzkumu (Journal of Psychosomatic Research), “Bylo tou nejčastěji označovanou vlastností u 160 pacientů s rakovinou prsu extrémní potlačování vzteku.” (2)

V jiném výzkumu zase: “extrémně nízká míra vzteku byla zaznamenána u řady pacientů s rakovinou. Tyto nízké výsledky svědčí o tlumení, potlačování či bránění se vzteku. Tato skutečnost je důkazem toho, že potlačovaný vztek může být impulzem pro vznik rakoviny a také faktor ovlivňujícím její průběh po stanovení diagnózy.” (3)

Podle mého názoru je v tomto článku nejzajímavější to, že žena, která žila 122 let, kouřila 100 let, aniž by z toho měla jakékoliv zdravotní následky. Proč ji kouření nepřivedlo do hrobu dříve? Řekla bych “Protože způsob myšlení je důležitější než životní styl.“

1
2