V roce 1941 dokončil Boris studium na Kyjevské polytechnické vysoké škole jako elektroinženýr. A ačkoli stále studoval velmi dobře, dostal dvojku z marxismu-leninismu. Nehledě na ostatní výborné výsledky prospěl díky tomu jen za dobře a nemohl proto dostat červený diplom.
„Neřekl bych, že bych se tím tolik trápil, ale bylo to nepříjemné. Faktem je, že když se hlouběji ponoříte do své specializace, ztratíte kontakt s realitou. Můžete být esem ve svém oboru, ale v ostatním budete plavat. Nebudu se ospravedlňovat, ale myslím si, že jsem možná některé věci neznal dobře. Ale neztratil jsem srdce a bojoval jsem a někam jsem se posunul,“ vzpomíná Boris Jevgenijevič.
Obhajoba diplomové práce byla naplánována na 22. června 1941. Při příchodu do školy byli studenti bombardováni Němci, kteří v první den války začali útočit na místní leteckou továrnu. Boris zázračně přežil a později obhájil diplom na výbornou.
V roce 1942 byl Boris převelen do Nižného Tagilu, kde se podílel na vývoji technického vybavení pro nejlepší tanky druhé světové války − typ T-34. Tam byl začínající vědec pověřen úkolem vyvinout elektrické schéma pro nové automatické svařovací hlavice podle nového vynálezu, a to automatického regulování elektrického oblouku.
Inženýr se s tím skvěle vypořádal a navrhl jednoduché a spolehlivé řešení, které nevyžadovalo rekvalifikaci personálu. Tato inovace umožnila použití automatického obloukového svařování při výrobě tanků, což nebylo nikde jinde na světě. Výsledkem bylo zvýšení objemu výroby tanků. A sám Boris Paton získal v roce 1943 první ocenění, a to čestné uznání.
Po dokončení studia na vysoké škole pracoval Boris Paton jako inženýr v ústavu J. O. Patona (pojmenovaném po jeho otci) pro elektrické svařování. V roce 1945 byl jmenován vedoucím odboru, po dalších 8 letech se stal ředitelem a v roce 1962 byl zvolen prezidentem Akademie věd Ukrajinské SSR. Postupně se stal také autorem asi 20 vědeckých monografií, 720 vynálezů a více než 1 200 vědeckých publikací.
Boris Paton jako nekompromisní člověk dělal zřídkakdy ústupky. Například v létě 1981 adresoval vládním orgánům své země vědecko-analytickou zprávu „Opatření k zintenzivnění prací v oblasti hodnocení a prognózy genetických důsledků znečištění životního prostředí v Ukrajinské SSR“.
A již v listopadu vystoupil s přednáškou, v níž ostře kritizoval stavbu jaderných elektráren v zemi, zejména jaderné elektrárny v Černobylu.
Ti, kteří v té době otevřeně zpochybňovali oficiální stanovisko vládních představitelů a perspektivy jaderné energetiky, museli počítat s potížemi, ale vědec nemlčel. Neposlouchali ho a po několika letech, v roce 1986, otřásla světem strašlivá katastrofa.
V roce 1995 jezdil Boris Jevgenijevič na vodních lyžích, spadl a zlomil si nohu. V nemocnici se začal zajímat o to, jakým způsobem mu řezali kost. Když zjistil, že se jednalo o mechanickou pilu, sezval po propuštění z nemocnice stejně smýšlející lidi a navrhl jim, aby vyzkoušeli laserové řezání kostí a živé tkáně. A Boris Jevgenijevič sám tento experiment vedl.
Myšlenka to byla vynikající a výsledky testů překročily všechna očekávání lékařů. Patonův šev několikrát snížil ztrátu krve a zrychlil operaci. Nyní mohli lékaři operovat ne tam, kde bylo méně cév, ale tam, kde to bylo nejvhodnější.
Za obrovské úspěchy ve vědě dostal Boris Jevgenijevič Paton nejen titul Hrdina socialistické práce a Hrdina Ukrajiny, ale ještě za jeho života mu vyrobili bronzovou bustu. I když vynálezci se tento nápad moc nezamlouval…
„Tato iniciativa se mi nelíbí. Vyjádřil jsem námitky, žádal jsem je, aby ji neinstalovali, dokud jsem naživu. Ale oni mě neposlechli a řekli, že dvojnásobnému hrdinovi ji prostě udělat musí. A tak chodím do práce kolem pomníku. Už mu nevěnuji pozornost, zvykl jsem si. Ale zpočátku to bylo nepříjemné. Není to prostě můj styl…,“ říká skromně oslavenec.
„Ve svém životě lituji jen toho, že jsem se málo věnoval hudbě, malířství a umělecké literatuře. Stále jen práce, práce… Teď se snažím zaplnit tyto mezery, postupně čtu všechno, když je čas. Je zřejmé, že to nemá systém a nestanu se odborníkem, ale aspoň na amatérské úrovni se s tím vypořádávám,“ říká o svých plánech Boris Paton.
Vědec sám stále aktivně sportuje. Do úrazu nohy v roce 1995 hrál pravidelně tenis a jezdil na vodních lyžích. Dnes mu zbylo ze sportu jen plavání, 4x týdně si chodí zaplavat do bazénu. Prozrazuje nám tak své tajemství dlouhověkosti.
„Ze života i práce musíte mít potěšení“. A také zůstávat optimisty. Budete-li fňukat a stěžovat si, tak neočekávejte od života nic dobrého,“ tvrdí profesor.