Vlaštovičník je vzácná léčivá rostlina, která při sběru vylučuje žlutou šťávu. Věří se, že vlaštovky potírají touto šťávou oči svých dětí, aby jim pomohly vidět (odtud název cheliodon, latinsky „vlaštovka“). Rostlina se v lidovém léčitelství používá již po staletí k léčbě šedého zákalu a zánětu spojivek. Od nepaměti ji lidoví léčitelé a babičky používali jako zázračnou bylinu. I dnes ji většina lidí zná jako jeden z nejúčinnějších prostředků proti bradavicím a mozolům.

Vlaštovičník větší má i více léčivých účinků, ale jeho zázračnost je vyvážena jistými negativními prvky, takže se doporučuje používat pouze zevně. Vytrvalá bylina vysoká až 1 m s rovnou, v horní části rozvětvenou lodyhou kvete jasně žlutě od května do září. Celá rostlina obsahuje žlutooranžovou mléčnou šťávu. Roste na rumištích, skládkách, v křovinách, na náspech, u cest a plotů, ve štěrbinách zdí a ve vykotlaných stromech.

Čerstvá rostlina obsahuje různé množství alkaloidů, organických kyselin, enzymů, saponinů, flavonoidů a vitaminu C. Vlaštovičník má analgetické a sedativní účinky. Kdysi se doporučoval při dně, otocích jako diuretikum, syfilidě, malárii, regulátoru menstruace, tuberkulóze, lupénce a impetigu.

Pokračování na další straně

1
2