Stačí si všimnout starého kmene po vichřici. Choroše, které dříve vyrůstaly z boku stojícího stromu, najednou působí, jako by se jejich nové části stáčely jinam. Nejde o náhlý pohyb celého plodnicového těla. Houba postupně přizpůsobuje další růst novému postavení kmene vůči zemi.

Tento jev dobře ukazuje, že houby nejsou pasivní porosty bez schopnosti reagovat na okolí. Jejich podhoubí i plodnice vnímají především směr růstu, vlhkost, světlo a fyzické podmínky podkladu. Gravitace přitom patří k faktorům, které mohou ovlivnit, kam se nové pletivo vydá.

Proč poloha stromu na choroši záleží

Choroše vytvářejí plodnice pevně přirostlé ke dřevu. Z jejich spodní nebo boční strany se uvolňují výtrusy, které musí opustit póry či rouška co nejúčinněji. U mnoha druhů je proto výhodné, když výtrusorodá plocha směřuje dolů. Když strom stojí, odpovídá tomu určitá orientace plodnice. Po pádu se však celý substrát nakloní nebo otočí.

Starší část choroše už svou polohu většinou nezmění. Nové okraje ale mohou dorůstat tak, aby se výtrusorodá plocha znovu dostala do vhodnějšího směru. Právě proto někdy pozorujeme rozdíl mezi původní a nově narostlou částí plodnice. U některých druhů je změna nápadná, u jiných téměř neznatelná.

Podobné pozorování je jedním z důvodů, proč se v přírodě mluví o spojení choroše, spadlého stromu, změny směru růstu a gravitace. Neznamená to, že houba „otočí“ celou plodnici jako rostlina. Přesnější je říct, že její růstové zóny reagují na nové podmínky.