Reishi patří mezi nejznámější funkční houby. V tradiční čínské medicíně je známá jako lingzhi, v japonštině jako reishi a v odborné literatuře se nejčastěji setkáme s názvem Ganoderma lucidum, případně Ganoderma lingzhi. Po staletí byla spojována s vitalitou, odolností a dlouhým životem.

Přízvisko „houba dlouhověkosti“ ale není lékařské tvrzení ani důkaz, že reishi prodlužuje život. Jde především o označení vycházející z tradičního používání a kulturního významu. Současný výzkum její možné působení zkoumá, výsledky však nelze zaměňovat za potvrzenou léčbu nebo prevenci onemocnění.

Odkud reishi pochází a co obsahuje

Reishi roste na dřevě listnatých stromů, v přírodě je však poměrně vzácná. Dnes se proto pěstuje především řízeně, což umožňuje lépe kontrolovat podmínky, čistotu i výsledné složení. Charakteristický je její lesklý, vějířovitý klobouk v odstínech červenohnědé až tmavě hnědé a tvrdá, dřevnatá konzistence.

Za nejčastěji sledované látky v reishi se považují polysacharidy, zejména beta-glukany, a triterpeny označované také jako ganoderové kyseliny. Houba obsahuje rovněž bílkoviny, steroly a další přirozené složky. Poměr jednotlivých látek se může lišit podle druhu, části houby, stáří, způsobu pěstování a zpracování.

Právě proto je při výběru důležitější než samotný atraktivní název výrobku znát původ suroviny a její standardizaci. Užitečné je ověřit, zda výrobce uvádí použitou část houby, například plodnici nebo mycelium, typ extrakce a obsah hlavních aktivních složek. Dobrou známkou bývá také kontrola na těžké kovy, mikrobiologickou čistotu a další nežádoucí kontaminanty. Pro zájemce o praktické zařazení do běžného režimu může být jednou z možností například Reishi 2+1, vždy však s ohledem na informace uvedené na obalu.

Tradice versus současný výzkum

Tradiční použití reishi se spojovalo s podporou celkové rovnováhy organismu, odolnosti a regenerace. Nešlo přitom o přesně definované diagnózy v dnešním smyslu, ale o součást širšího systému péče o člověka. Moderní laboratorní a klinický výzkum se zaměřuje například na vliv polysacharidů a triterpenů na imunitní reakce, zánětlivé procesy nebo metabolické ukazatele.

Výsledky těchto výzkumů jsou zajímavé, avšak jejich kvalita a rozsah se liší. Část poznatků pochází z laboratorních experimentů nebo studií na zvířatech, což samo o sobě nestačí k potvrzení účinku u lidí. Ani u lidských studií nelze automaticky předpokládat, že výsledky platí pro každý výrobek, dávku nebo formu reishi.

V Evropské unii je navíc nutné rozlišovat mezi tradičním užíváním, vědeckým zkoumáním a schválenými zdravotními tvrzeními. Doplněk stravy není lék a neměl by být prezentován jako prostředek k léčbě rakoviny, infekcí, cukrovky, vysokého tlaku ani jiných onemocnění. Opatrnější a přesnější je mluvit o houbě s dlouhou tradicí užívání a zkoumaným obsahem bioaktivních látek.

Jak reishi prakticky užívat

Reishi se prodává jako prášek, kapsle, tekutý extrakt nebo sušená houba pro přípravu odvaru. Tvrdá struktura plodnice znamená, že se tradičně spíše vařila než konzumovala syrová. U extraktů záleží na použitém rozpouštědle a na tom, zda výrobce uvádí jejich poměr nebo obsah sledovaných složek. Praktické je řídit se doporučením konkrétního produktu a nezačínat současně s více novými doplňky.

Reishi nemusí být vhodná pro každého. Opatrnost je namístě při užívání léků ovlivňujících srážlivost krve, krevní tlak nebo imunitní systém, před plánovaným zákrokem a v těhotenství či při kojení. Lidé s dlouhodobou léčbou by měli užívání nejprve konzultovat s lékařem nebo lékárníkem. Za zvážení může stát také výhodné balení Reishi 50 %, pokud odpovídá zvolenému způsobu užívání a potřebám konkrétního člověka.

Reishi tedy není zázračný prostředek proti stárnutí, ale zajímavá houba s bohatou tradicí a komplexním složením. Smysluplně může zapadnout do pestré stravy a celkové péče o zdraví, nikoli však nahradit spánek, pohyb, vyvážený jídelníček ani odbornou léčbu.

Zdroj: VitalHerbs.cz