Každý sedí způsobně u stolu, trochu se ušpiní, smějí se, jedí dobře, no vždyť říkáme: jsou to šťastní lidé. Pak všichni jdou na procházku kolem své chaty, oblékají se jako rodina velmi krásně, na ulici je sníh, takže si dělají sněhuláky, koulují se, hrají si se psem, škádlí se a ten malý spí.

Pak se vrátí domů, všichni se sami svlékají a jdou na oběd a dají si krásnou polévkou se semínky, krutony nebo něčím speciálním. Pak pijí horkou čokoládu s marshmallows a domácími sušenkami s arašídovým máslem a šálky jsou vždy s legračními nápisy a obecně jsou všechno nádobí elegantní, v módních barvách podle designera Pantonea.

A mezi talíři stojí skleněná váza na ubrousku s pšeničnými stonky, vázu malovala sama matka a sama si skládala ubrousky. A bílé ubrusy a bílé stěny, i se spletenými závěsy na jedné straně, a obrázky s dětskými kresbami v rámečcích.

A pak děti jdou samy spát, a dokonce i ten nejmenší jde spát, dostal prášek na spaní, takže je klidný a dobře spí a matka začne pracovat. Má start up a slušné příjmy, možná pojede na půl roku na Samou nebo si koupí nové SUV. A to vše sama, opravdu sama, žádné chůvy, jen ona sama.

Trošku pracovala, rychle udělala úkoly z francouzštiny, promluvila s učitelem, přečetla si SMSky, napsala blog, odpověděla na komentáře, spustila robotický vysavač a šla v rukavicích připravit večeři.

Uvařila Quich Lorraine s chřestem a ústřicí samozřejmě z vlastního skleníku, a zatímco to vařila, tak si pohrála s dětmi, s jedním probrala angličtinu, s druhým tenis, brusle a kreslení prsty na zdi, i montessori pro jemné motorické dovednosti.

A pak naservírovala večeři na krásných talířích, udělala samozřejmě fotku, pak přečetla dětem kousek z knížky před spaním v houpacím křesle v módním svetru a hezkých ponožkách a všichni ji poslouchali.

A pak už všechny spaly a pak přišel muž a ona se zvedla a naservírovala mu večeři, pak si vzala negližé, ale manžel jí řekl, ne, drahá, dnes letíme na operu do Švýcarska, připrav se. A tak odletěli, a děti spí, i to malé spí.

A já jsem ráno otevřela Instagram a všechno tohle mě udeřilo do očí. A já se chci vrátit do postele. To je divné, že? Protože mám kaši z prášku, v televizi běží Single Lady a na chodbě stojí jízdní kolo. A moje štěstí – nikde není.

ZANECH STOPU

Please enter your comment!
Please enter your name here