Při typickém prasknutí při protahování prstů ruky dochází k uvolnění plynů, které jsou uvnitř kloubní tekutiny. Jedná se o sloučeniny kyslíku, dusíku a oxidu uhličitého, které lusknutím unikají. Náhlý pohyb nebo silný tlak způsobí prasknutí bublinky se známým zvukem, pro opakování je nutné počkat dalších asi 20 minut, než se bublinky opět vytvoří. Až po té době je možné klouby opětovně křupnout. Právě to vedlo mnohé vědce k hypotéze, že křupání kloubů vede v pozdějším věku k artritidě, protože dojde k opotřebování chrupavky a poškození kloubu zánětem.

60 let výzkumu dr. Ungera

Tuto domněnku však vyvrátil dr. Donald Unger při svém nevšedním výzkumu, který praktikoval sám na sobě. Během 60 let totiž praskal pouze klouby levé ruky, aniž by kdy protahoval obdobně prsty pravé ruky. Po tolika letech však nedošlo k žádnému rozdílu, klouby na levé ruce nebyly poškozenější než klouby pravé ruky, navíc netrpěl lézemi ani artritidou. Za svůj výzkum byl dokonce oceněn Ig Nobelovou cenou, která sice v jistém duchu poukazuje na žertovné výzkumy, které však přináší určité poznatky v daném oboru.

Zdroj:prosvet