Saša měla silný kašel, máma přišla pro nemocenskou na její péči a protože velmi spěchala, neobjednala se v ordinačních hodinách pro nemocné, ale přišla bez objednání a sedla si v čekárně. Saša přišla na svou první návštěvu v mé praxi. o 11 dní později ležela Zuzka v nemocnici s akutním respiračním selháním a černým kašlem, nemoci na které se ještě nestihla očkovat a které jí Saša darovala v mé čekárně.
Pro Sašu to byl obyčejný, i když těžký kašel, pro Zuzanku -novorozence – to bylo blízké setkání se smrtí. Od této doby postupně odstraňuji ze své databáze pacienty, jejichž rodiče se rozhodli nepodstoupit očkování. Zvu je na pohovor, zkouším je naposled přesvědčit ke změně rozhodnutí, a pak je nabádám ke změně lékaře.
Rozhodnutí o neočkování každopádně záleží na rodičích, ale nemají žádné ponětí, že jejich nemocné dítě je chodícím vrahem novorozeňat, dětí dlouhodobě léčených imunosupresivními léky, narozených s nedostačující imunitou a mnoho jiných.
Všechny ty děti sedí v mé čekárně. Jejich život je důležitější než to, co kdo si přečetl na internetu nebo slyšel od kamarádky.
Jsem ráda, že na internetu lze stále nalézt rozumné názory a doufám, že ta šílená móda na neočkování pomine s co nejmenším počtem smrtelných obětí. zdravím
Sledujte nás na Facebooku
https://www.facebook.com/P%C5%99%C3%ADroda-je-l%C3%A9k-1597975057187190/