Hypopituitarismus (méně aktivní hypofýza) je částečná nebo úplná ztráta funkce předního laloku hypofýzy. Vzhledem k tomu, že hypopituitarismus ovlivňuje pouze funkci endokrinních žláz, které stimulují hormony předního laloku hypofýzy, jsou příznaky různé v závislosti na tom, které hormony hypofýzy mají nedostatek. I když příznaky někdy začínají náhle a dramaticky, jsou obvykle postupné a mohou zůstat dlouho nerozpoznané. Obvykle se uvádí, že nejprve dochází k poklesu pohlavních hormonů, pak k poruše a ztrátě růstových hormonů a nakonec k poklesu tyreotropinu (TSH) a adrenokortikotropního hormonu (ACTH). Generalizovaný nedostatek hormonů hypofýzy musí být prokázán, než může být pacient celoživotně léčen hormonální substituční terapií. U dospělých nedostatek růstového hormonu obvykle nezpůsobuje klinicky rozpoznatelné příznaky. Nedostatek TSH má za následek rozvoj hypotyreózy, oslabení funkce štítné žlázy a nedostatek ACTH způsobuje hypofunkci nadledvin, která se projevuje únavou, nízkým krevním tlakem, infekcemi a stresovou intolerancí.
Izolovaný nedostatek hormonu hypofýzy je obvykle detekován v dětství nebo dospívání v důsledku zastavení růstu nebo opožděného sexuálního dospívání.
Léčba
V každém případě je nutné kompenzovat hormony, které jsou nedostatečně vylučovány v důsledku oslabené funkce cílových žláz, žláz pod kontrolou hypofýzy. Pokud se hypopituitarismus objevil v důsledku nádoru, je specifická léčba zaměřena na odstranění nádoru, chirurgickým zákrokem nebo jeho potlačením léky (bromokriptinem), a také na kompenzaci hormonů cílových žláz, které jsou v hypofunkci.
Hyperfunkce
Nadměrná sekrece hormonů hypofýzy se nazývá hyperpituitarismus a mezi nejběžnější hormony, které jsou nadměrně vylučovány, patří růstový hormon (HR), prolaktin a ACTH. Zvýšená sekrece HR má za následek vznik gigantismu a akromegalie a je nejčastěji způsobena existencí glandulárního tumoru příslušných buněk hypofýzy. Nadbytek HR se může objevit kdykoli, ale nejčastěji k němu dochází mezi 30. a 50. rokem života. Dojde-li k nadměrnému vylučování v dětství před úplným uzavřením epifýz (částí kostí důležitých pro růst), dochází k nadměrnému růstu. Dojde-li ke zvýšené HR po uzavření epifýzy, objeví se hrubé rysy obličeje a ztluštění rukou a nohou, které jsou prvními příznaky onemocnění a nazývají se akromegalie. Existují další příznaky jako ochlupení, hrubší a tmavší kůže, nadměrné pocení a nadměrný růst dolní čelisti (mandibuly) – prognatismus.
Léčba
Záleží na příznacích, lze tedy nasadit léky (bromokriptin), případně u pacientů s nádorem provést operaci či ozařování. Pacienta je nutné mít v každém případě pod dohledem.
Jaká jsou onemocnění zadního laloku hypofýzy?
Při onemocnění zadního laloku hypofýzy klesá hladina hormonu vazopresinu, což způsobuje vylučování nadměrného množství velmi zředěné moči a zároveň je přítomna nadměrná žízeň. Onemocnění se nazývá centrální diabetes nebo diabetes insipidus a vyznačuje se nadměrným pitím a nadměrným močením. Léčba může být hormonální, kdy se používají hormonální náhražky, nebo nehormonální, kdy se užívají léky zabraňující nadměrnému močení.