Podobá se kříženci pampelišky a bodláku. Jako bylinka proti bolestem a sedativum se používá v lidové medicíně již po tisíce let.

V 19. století ji považovali za náhradu opia a někdy jí dokonce říkali i „opium chudých“. Indiáni z kmene Hopi ji občas kouřili, aby vyvolaly stav mírného euforického snění.

I v dnešních časech ve Francii využívají tekutinu vytěženou z této bylinky jako mírné sedativum.

Poznejte Lociku jedovatou (Lactuca virosa)

Nelekejte se jejího názvu. Ačkoli se jmenuje „jedovatá“, ve skutečnosti není. V angličtině se nazývá salát divoký (wild lettuce), což lépe vystihuje její charakter.

Salát jedovatý má v sobě mléčnou tekutinu, která obsahuje malé množství opiátů zmírňujících bolesti. Když se tato tekutina sebere a vysuší, nazývá se lactucarium.

Její hlavními účinnými látkami jsou lactupicrin, lactucín a lactucopicrín, které se vyznačují analgetickou a sedativní aktivitou podobnou ibuprofenu.

Výzkumníci v Íránu zjistili, že tato bylinka byla známým tlumičem bolestí již v před viktoriánských dobách.

V jedné polské publikaci z 19. století, což potvrdil i Ústav pro historii vědy, se uvádí, že aktivní látky salátu jedovatého jsou sice slabší než opium, ale nemají jeho nežádoucí vedlejší účinky.

Navíc se potvrdilo, že v některých případech měl lepší léčebné efekty jako opium.

Přestože opium neobsahuje, má několik jeho podobných účinků. Kromě již zmíněného zmírňování bolestí, také pomáhá při kašli. Dokonce se ukázal prospěšný i při silném černém kašli.

Jak užívat a zdravotní použití salátu jedovatého – strana 2